SYNDROM HODNÉHO KLUKA – NEJROZŠÍŘENĚJŠÍ ZABIJÁK MUŽSKÉ SÍLY

Jak z toho ven?

Na začátku tohoto zamyšlení vám doporučím knihu Rádce pravého muže od Roberta Glovera, kterou jsme v roce 2011 přeložili v mužském kruhu pod názvem Nikdy více hodný chlapec. Je v ní mnoho, možná až příliš mnoho doporučení a uvědomění souvisejících s tímto syndromem.

Chtěl bych tímto zamyšlením přinést do tohoto tématu zjednodušení. Syndrom hodného kluka můžeme nahlédnout z mnoha paradigmat a skrze různé brýle, přesto to hlavní a jednoduché, co vidím dnes a denně u hodných kluků a hodných kluků převlečených za zlé muže, je NEVĚRA SOBĚ SAMÉMU.

NEVĚRA SOBĚ SAMÉMU, ano. Co tím míním hned vysvětlím.

Nejprve pár připomenutí, o jakém syndromu zde hovoříme. Jaké jsou symptomy pacienta, sestro?

Chorobopis je zde:

• Nutkavě a vehementně touží uspokojit štěstí a radost, hojnost, zdraví a spokojenost svého okolí po celých 24 hodin “svého” každodenního života.
• Jeho uspokojením je vznikající dojem, že ho mají všichni rádi. Až na jednoho člověka – jeho samotného. On sám sebe rád nemá ani trochu.
• Už velmi záhy si uvědomil, že být věrný sám sobě se v jeho rodině či škole nenosí. Být věrný svému autentickému cítění, myšlení, potřebám, svému pravdivému já, svým hranicím, autenticitě, suverenitě, individualitě – to se v jeho minulosti nenosilo ani trochu. Naopak: být vždy hodný, úslužný, poslušný, chápavý, k dispozici, neustále fit, připravený uspokojit jakékoli potřeby svého nejbližšího okolí a být oceněn.
• Získal silný, opojný pocit spojený s představou o tom, jaký má být, hodný, slušný, hezký, upravený, spolehlivý. Jeho divokost, autentické potřeby, pravdivý hlas jeho individuality nebyl z velké části vyslyšen a byl překryt pohodlnou iluzí, maskou hodného kluka, který v dospělosti nemá anung kdo je, jak se má rozhodovat, kde je pravdivý a kde ne, a tak celé dny plní přání ostatních a dělá to tak dlouho, že už ani neví, že jeho hodnoty, jeho názory, jeho vize jsou pouze přijatá přání jeho okolí.

Říká vám něco to, co se tady píše?

Jaké je řešení?

Být tvrďák, suverén, který si ví se vším rady, to bohužel řešení není. Často je to jen další maska hodného kluka. Někteří hodní kluci zjistili, že je ostatní mají rádi, jedině když si nasadí masku tvrďáka, hrdiny, co všechny přepere, zachrání, uživí, přechytračí. Znám mnoho hodných kluků, kteří vystudovali vysoké školy, aby si nakonci uvědomili, že studovali kvůli přání svých matek i otců, i babiček a dědů, a že jim ten obor nic nedává. Znám hodné kluky, co se oženili, protože by měli a ne protože vášnivě milovali. Znám hodné kluky co jsou věčně chudí, protože si neumí říct o peníze a postavit se tak za svou hodnotu, a tak dělají dlouho, dobře a za málo, protože nechtějí vstoupit do konfliktu s někým, s kým mají svůj tradiční vztah, kde se hraje hra na hodného kluka a na někoho, kdo má hodného kluka rád.

Je to tak snadné, hodný kluk a někdo, kdo ho má rád a dává mu zdánlivý respekt a zdánlivou lásku. Proto je hodný kluk tak lehce zneužitelný, tak lehce použitelný, tak tajně frustrovaný, tak tajně vyhořelý, tak skrytě manipulující, tak šikovně lže a přetvařuje se a upravuje realitu tak, aby se líbila, protože přiznání o tom, jak hluboce klesl, jak hluboce se vzdálil svému pravému já, svému skutečnému svědomí, své pravdivé individualitě, tohle přiznání by znamenalo zlom jak hrom.

Lékem na hodného kluka je krize.

Krize dosavadní integrity, která přináší pouze roztrpčení. Žádná pravdivá ženská nemůže žít s hodným klukem, žádný skutečný zákazník nezaplatí hodnému klukovi vysokou hodnotu za jeho práci, žádný sex nebude pro hodného kluka uspokojivý, protože jeho cílem je uspokojit a ukojit druhé.

Lékem je dovolit si říkat NE, když myslí a cítí NE a říkat ANO, když myslí a cítí ANO.

Lékem je probudit své divoké energie a emoce a síly, jako jsou hněv, vztek, vášeň.

Lékem je umožnit si cítit tu bolest, kterou cítí, když svým divokým chováním začne své okolí zklamávat, a to je to nejtěžší. Pokud se toho chcete zbavit, zažijete 100+1 pocitů bolesti, frustrace, hněvu, vzteku, smutku z toho, že zklamáváte své okolí. Jednoduše hodný kluk zklame své okolí vědomě a začne být autentický a pravdivý a ten, kdo je v jeho životě skutečný, zůstane a vydrží, kdo ne, odejde.

Lékem je udělat něco, po čem v hloubi své pánve hodný kluk skutečně touží, začít být tak trochu drzý, tak trochu odvážný, tak trochu nepopulární.

Lékem je být nekompromisně věrný sám sobě.

Lékem je přestat říkat to, co chce slyšet okolí a začít mlčet, anebo říkat to, co skutečně myslím a cítím a chci říct.

Pro hodného kluka je tak těžké ukončit svou touhu uspokojit představy autority, ať je tou autoritou někdo vnější, korporace, manželka, matka, otec, dítě, anebo – a to je to nejčastější – jeho vlastní vnitřní autorita, často složená z hlasů a priorit autorit vnějších.

Představte si ten život: v hrůze žít z toho, že moji nejbližší budou ze mě zklamaní. To je pro hodného kluka sociální bolest jako hrom. Pokud ale chce najít svou individualitu, být sám sobě věrný, být sám sebou, jak se říká, budete muset tímhle tunelem zklamávání projít, jinak bude dříve nebo později ležet v rakvi a koukat na “svůj” promarněný život shora.

Není nic příjemného zjistit, že ten tvůj pravdivý hlas byl v tvém nitru ten poslední na řadě, že za tebe celý život rozhodovali jiní.

Nemám nic proti tomu být ve službě své rodině, svému poslání, svému státu, své víře, ale je dobré a nanejvýš užitečné, když jsme u toho především sami sebou, v lásce se sebou, v pravdivosti se sebou, v hluboké věrnosti sami sobě.

Pokud jste dočetli až sem a nabyli jste dojmu, že se vás to týká, pak jednoduchým, jasným a jistým řešením je pro vás MUŽSKÝ VÝCVIK, který už zbavil syndromu hodného kluka několik stovek účastníků a dal jim ještě mnohem víc.

S pozdravem, Zdenek Weber – kdysi dávno hodný kluk, co nosil masku tvrďáka.