Zpráva z vision questu
Je brzy ráno. Skoro ještě tma, jen východní obzor je světlejší než ostatní nebe. Za chvíli vykoukne slunce.
Od base kampu sem nahoru k lesu pomalu stoupá skupinka 20 chlap(c)ů. Jdou potichu a soustředěně. Někdo z nich se těší, někdo má obavy. Všichni ale v sobě mají dost odvahy a rozhodnosti, aby odešli do samoty lesa a na čtyři dny a čtyři noci “zmizeli” pro ostatní z tohoto světa.
Za chvíli, za svítání, vstoupí do lesa, do ”prázdna”. Každý do svého “prázdna” a tam se potkají sami se sebou. Jako se ještě nikdy nepotkali. V největší otevřenosti, pravdivosti a upřímnosti, které budou schopni.
Odpojí se na čtyři dny a čtyři noci od všeho, na co jsou zvyklí. Od všeho, co jim dává (zdánlivou) jistotu a pocit (zdánlivé) kontroly. Od všeho, co definuje jejich (zdánlivou) identitu. Zřeknou se sociálních kontaktů, pojmu o čase, pohodlí technosféry a dokonce i jídla. S sebou mají jen dostatek vody na pití, plachtu na postavení přístřešku, spacák, zápisník, pár drobností a nejnutnějších svršků.
Až odejdou a překročí práh, zůstanou sami, se sebou, s přírodou, s vesmírem,…
S čím se za úsvitu pátého dne vrátí, je zatím tajemství.
Je brzy ráno. Skoro ještě tma, jen východní obzor je světlejší než ostatní nebe. Za chvíli vykoukne slunce.
Z lesa se postupně vynořují Muži. Prožili na svém sóle, v přírodě, sami se sebou, čtyři dni a čtyři noci.
Jsou unavení, hladoví, rozcuchaní, bledí anebo opálení, smrdí,.. ale všichni do jednoho mají v očích radost a živost. Mají jiskru života v oku. I přes nějaké to vnější opotřebování je vidět, že jsou probuzení, oživení. Mají za sebou nějakou tu bouřku, vedro, zimu, vítr, slunce, tmu,..ale hlavně setkání se sebou samým.
Poznali o sobě, že jsou schopni dokázat víc, než si kdy dokázali představit.
Poznali, kdo (taky) jsou, jaké jsou jejich dary, co jsou jejich stíny. Ujasnili si svoje životní hodnoty, co je pro ně to podstatné a co je to “ostatné”. Zkalibrovali si přístroje. Zjistili si, co od svého života, v dlouhé perspektivě, chtějí dostat a co pro to chtějí vykonat.
Každý z nich si z lesa přinesl, co potřeboval (ne to, co chtěl, ale to, co potřeboval).
Každý něco jiného, něco individuálního, něco svého. Někdo to má v kristalicky jasné a pevné podobě, někdo ještě jen jako směr v mlze.
Všichni ale dospěli. Přešli (vědomě i nevědomě) do další fáze svého života, a nic už nebude jako předtím. Proces běží.
Do lesa odešli chlap(c)i ve věku od 24 do 50 let.
Z lesa se, každý z nich vrátil jako MUŽ.
VisonQuest, nebo spíš hledání smyslu v přírodě, je “vrcholem” výcviku Mužská síla. Každý muž by měl (podle mě) takovým přechodovým rituálem ve svém životě projít. (Pro)Aktivně, s přípravou, s kontextem, s parťáky. Jinak ho do vyšších úrovní života iniciuje sám život. To ale někdy může dost bolet. Jak toho “chlapce”, tak i lidi, kteří s ním spolužijí. Stane se to třeba, když se chlap(c)ovi narodí dítě. To už bývá pozdě učit se převzetí odpovědnosti za svojí rodinu, ta už má být převzatá… Dalším podobný spontánní iniciátor je “krize středního věku”.
Není to ale jen negativní tlak zvenku, co volá muže do výcviku a na “hledání smyslu”. Je to často i nenaplněná potřeba doručit světu to nejlepší, co v nás je. Víme, cítíme, že nežijeme svůj plný potenciál, ale přístup k němu je “utajen”. Takový roční průzkum sebe sama a čtyřdenní “reset” dokáže potenciál objevit, pojmenovat a najít způsob, jak ho doručit.
Máš-li zájem, dozvědět se o sobě víc, koukni sem:
Na živo si můžeme o vision questu popovídat na Introvečeru výcviku Mužská síla
A o výcviku Mužská síla na Moravě, v Čechách a na Slovensku se dočtete více kliknutím na odkazy.
Karel Tůma (průvodce výcvikem Mužská síla v Čechách a na Moravě)
