SMYSL MUŽSKÉHO VÝCVIKU – MUŽSKÁ SÍLA 2018

Tento trojuhelník je naší základnou. Podniknout cestu k uzdravení tohoto trojuhelníku je podle naší zkušenosti základnou pro další, vyšší učení a cesty. Pokud tento trojuhelník není z velké části uzdraven v nás samotných, není v něm přítomno vědomí, alespoň zčásti, pak jakékoli intelektuální, duchovní či jiné učení působí více méně jako opium, způsob, jak umrtvit pocity, emoce a příběhy z tohoto času a doby. Navíc jako lidé nemůžeme uniknout tomu, že své základy projevujeme ve své vlastní dospělosti. Stíny i potenciály, otisky naší minulosti jsou základnou našeho charakteru, integrity, stability, připravenosti duchovně se posunout dál. Pro mnoho lidí je pohodlnější vzít tu svou cestu zkratkou, tedy pokoušet se vynechat tyto otisky, odkazy, stíny, potenciály ze svého vztahu s otcem a matkou a ze svého dětství, a chtějí se touto zkratkou okamžitě vrhnout na osvícené, příjemné energie vyšších stavů vědomí. No každý chce být šťastný. Naštěstí moudrost duchovní cesty působí neomylně a dříve nebo později takového člověka vymrští zpět k nezpracovaným, odmítnutým tématům své naprosté základny. Jinak můžeme vidět tzv. úleťáky. Ulítnou si na duchovnu, ezoterice a duchovních pravdách a srdce mají tvrdé jako kámen, trpí neintegrovanou, nezralou sexualitou, plní touhy se nechtějí zašpinit psychologickým a materiálním životem, připadají si lepší než jejich otcové a degradují obyčejné hodnoty rodičů, na kterých vyrostli a stojí. Můžeme sice strávit v duchovním úletu i celý život, ale žádný duchovní rozvoj nám to nepřinese, naopak to přinese duchovní úpadek. Sebeúcta vyrůstá z pravdivé úcty k rodičům a z pravdivé úcty ke svému vlastnímu příběhu, nebo k tomu, co z něj v nás zůstalo otištěné. Mnozí hledají analgetika na své emoční a mentální rány, které utišují duchovními úlety, workholismem, alkoholem, někteří různými typy extrémního chování. Mnoho symptomů zoufalého života vyplývá u nepřijetí, odmítnutí svých rodičů nebo jednoho z nich nebo nějakých vlastností jednoho z nich. Prodírání se těžkými vlastními pocity a pocity souvisejícími s našimi rodiči nás dělá lidskými a přirozeně pokornými, zbavujeme se idealizmu či démonizace svých rodičů a začínáme postupně vidět dary, ale i tíhy, které jsme dostali do života skrze náš vztah s nimi.

Tedy pokud chce chlap vstoupit do své vyšší úrovně síly a sebeúcty, meditovat, pokud chce být šťastný a silný ve svých vztazích, pokud chce zvládat svou agresivitu, pokud chce být uvolněný ve vztahu s autoritami a sám být autoritou, nevyhne se svému otci, své matce a svému dětství ve svém nitru a uvolnění síly a energie v těchto tématech ukrytých. Mnoho chlapů tyhle pocity, emoce a myšlenky ze vztahů s otcem a matkou úspěšně potlačují. Nabubřelých popíračů vlastních pocitů a emocí, strachů a zranitelnosti pobíhá po světě opravdu víc než dost.

Viděl jsem tímto procesem projít mnoho mužů, kteří se ke svým kořenům museli vrátit. Byli to muži, kteří vybudovali velké kariéry a vnitřní kořenové pocity a prožitky je zavolaly zpět. Mnoho hodných kluků, kteří nikdy neodešli do matčiny sukně, mnoho válečníků, kteří nevědomě stále válčili se svým otcem, dokud ve výcviku nenašli mír a mohli se stát skutečnými válečníky s mírem v srdci.Mnoho otců, kteří opakovali stejné chyby jako jejich otcové a nemohli si pomoci, mnoho mužů neschopných vystát ženskou sílu vedle sebe, protože se jim do toho stále pletly jejich pocity, emoce a příběhy s matkou. Mnoho úleťáků, kteří měli permanentní problém s penězi a zakořeněním, protože v hloubce odmítli obyčejné hodnoty svých matek a otců, a tak vlají v prostoru jak balónek na niti, kam vítr tam plášť. Mnoho těch, kteří neznají svůj směr, právě protože neznají a neuctívají to, odkud pochází, z čeho, z koho pochází. Mnoho těch, kteří mají nízké sebevědomí a sebehodnotu, protože už jejich otec a i děda měli zlomenou duchovní páteř. A oni mohli tohle uvidět a rozhodnout se změnit to pro sebe a pro své syny a dcery.

Otec je branou k síle. Uzdravený vnitřní vztah s otcem je branou ke kořenové síle mužské linie a síle pokračovat ve svém cíli, vizi, záměru. V mužské linii jsou miliony mužů, kteří dokázali přes veškeré nesnáze dát život dál tak, že pokračoval až k vám. Muži, kteří postrádají toto kořenové spojení, nemají sílu cokoli dokončit, zrealizovat, začít, postavit se na vlastní nohy, při prvních obtížích couvají a uhýbají a utíkají, není o co se opřít, nejsou kořeny. Jsou odpojení od mužských kořenů, od základního zdroje mužské síly, která se ale projevuje vnitřním klidem, sebeúctou a sebevědomím, které není okázalé ani chlapácké či frajerské, je prostě pevné a zakořeněné.

Proto můžeme vidět vykořeněné chlapy, často v různých pozách frajerů, okázalých manifestacích moci, nejčastěji machrovství. Dalším příkladem jsou ezoteričtí úleťáci, kteří tvrdí, že „kořenová energie je fuj, to není hezké“.

Machři většinou potřebují k pocitu síly nějaký slabší objekt, skrze který se mohou na chvíli cítit silní a větší. Ve skutečnosti je to jen výskok zoufalosti a beznaděje. Nejvíce agresivní muži jsou ti, kteří potřebují nejvíce lásky od jiných mužů, potřebují emoční, citové a fyzické bezpečí mezi muži, většinou ho neznají, od svých kořenů se odstřihli a zřejmě i jejich otec již byl odstřihnut.

Máme zde několik generací mužů, kteří jsou odstřiženi od svých kořenů, od své mužské i ženské linie.

Co to způsobuje dále?

Muž, který zavrhnul svou matku nebo jí opovrhuje, nebo převzal vzorec svého otce, ženy myčky a uklízečky, posluhovačky, takový muž žije ve velmi temných vztazích. Matka a mateřská linie je esencí vztahů a spojení lidí, muž který neuzdravil, či nezpracoval své pocity, emoce a vnitřní příběh ze vztahu s matkou, má často ve vztazích velké těžkosti, o dobrých vztazích nemůže být ani řeč, jeho vztahy jsou buď pocitově a emočně odpojené, jsou to pouze fyzilogicky existující sounáležitosti, nebo je emočně závislý na své ženě, se kterou zřejmě zažil alespoň jednou, v jeden moment, náznak intimity a spojení se ženskou silou. Matka je základní síla vztahů a vztahovosti ke všem jevům. Je to pocit, prožitek, emoce, aktivita ve vztazích, která dělá vztahy vztahama. Mateřská sílá v mužích pečuje o ten prostor mezi tebou a mnou a mezi námi i v nás, aby byl čistý a uklizený a aby byl živoucí. Muž, který potlačil své pocity s matkou, má těžkosti navázat dospělý vztah. Neustále padá do starého příběhu emočního vztahu s matkou i v dospělosti, akorát s jinými herci, často s partnerkou. Partnerky takových mužů poté trpí pod tlakem emočně živit svého muže, repsektive jeho nenasycené, zraněné vntřní dítě, které u neiniciovaného muže více než často tahá za provázky veškerého dospělého vnějšího života.

Zpracování těchto vrstev uvnitř nás samých je velmi individuální, přesto bez několika rituálních úkonů není možné skutečně odejít v míru od rodičů a narovnat se ve svém suverénním životě. To vyžaduje konfrontaci svého vztahu k otci, setkání s otcem a vyrovnání svého vztahu k němu (jeho vztah k nám je jeho vztah k nám), poděkování za holý život, rituální vyprávění svého příběhu s otcem, označení darů, označení ran, označení neznámého. Rituální znovu-spojení se se svou mužskou linií otce, dědů, pradědů, jejich víry, obyčejů a hodnot.

V mužském výcviku na semináři Otec a mužská síla probíhá silný dvoudenní proces uzdravení a uctění mužské linie, vztahu s otcem a znovu-spojení se svými lidskými kořeny.

To samé, probíhá na semináři Matka a ženská síla, ale v úplně jiné kvalitě energie.

Po těchto dvou seminářích, kdy jsou kořeny znovu zapuštěny, chlap je znovu spojen a zakořeněn, dochází k dalšímu kroku. A tím je dětství a puberta, naše poznamenanost. Všichni odcházíme do své samostatnosti poznamenáni. Toto poznamenání je buď vyznamenání nebo jizva, nebo rána, nebo myšlekový otisk a nebo – a to je nejčastější – vše najednou. Jako děti jsme poznamenáváni osudy svých rodičů, osudy své kultury, osudy svých sourozenců, školy, doby, politického rozložení sil. Tvoříme si emočně a mentálně duchovní základnu pro budoucí život, rosteme jako strom do velikosti a výšky, suverenity a stability dospělosti.

Žijeme ale v době, kdy jsme se naučili své příběhy a poznamenání potlačovat a popírat. Není situace či poznamenání, které by bylo pouze negativní. Každá situace, okolnosti, podmínky nás něčemu naučily, něco nám daly a něco nám vzaly. Potlačený dětský příběh a ještě více trauma z dětství vytvářejí v naší osobnosti velké napětí a bolest, kterou potlačujeme a kompenzujeme a analgetizujeme, hledáme záplatu na tyto tupé bolesti z dětství, nechceme, aby nás to obtěžovalo. To je ale chyba jako hrom. To dětské v nás potřebuje být slyšeno, viděno, uznáno a přijato. Pak dětská síla v nás sama spustí sebeléčebné procesy, které jsou schopné naše poznamenání dostat do stability a klidu, zpět do přirozené rovnováhy.

Pro muže je přijetí svého dětství a vším, co s tím souvisí, cestou k soucitu, lásce, porozumění svým vlastním dětem, vede je k ujasnění svých otcovských priorit, a vede je k uklidnění a emočnímu osamostatnění. Také si na semináři dovolíme vyjádřit svou dětskou, hravou, divokou, jemnou, zranitelnou, otevřenou sílu.

Je možné vysvobodit se ze:

• Závislosti emoční na ženách?
• Závislosti materiální na autoritách?
• Závislosti mentální na vnější pravdě?
• Závislosti na sladkém světě žen a submisivitě s tím spojené, nebo nutkavé dominanci s tím spojené?

Ano, je to možné.

Tahle dětská závislost má svou barvu duhy, je naivní a příliš nerozlišuje, vyžaduje a nedává. Základní rozdíl mezi mužem a dítětem je právě v dávání a přijímání. Dítě očekává vždy přijímání – za vším, co dělá, je nutkavá potřeba něco získat, dostat, obdržet, zajistit. V mužské psychice je dávání a případně vyrovnaná transakce, není tam nutkavost, či urgentní touha přijímat. Mnoho chlapů, víc než by bylo zdrávo, jsou ve svých vztazích a postojích ovládáni převážně svým vnitřním klukem. Pokud ho nemají pod kontrolou, kontroluje on je, rozhoduje svým intenzivním cítěním o vztazích, rozhoduje o tom, jestli se cítí dobře, rozhoduje o našem chování. Cílem je vždy získat lásku, oblibu, přijetí a především emocionální a materiální bezpečí.

To, co v dětství našemu dítěti chybělo nejvíce, o to se snaží nejvíce skrze tvůj – ano tvůj – dospělý život, a tak vůbec nefunguje potlačit ho – to se posléze staneme plně závislými. Nefunguje vše mu dovolit – to se staneme nenažranými. Nefunguje najmout si chůvu (často je to manželka), nefunguje k někomu se přicucnout. Jediné, co funguje, je: potkat své vnitřní dítě tváří v tvář a přijmout ho do svého srdce, převzít za jeho potřeby plnou odpovědnost a naučit se žít s tím, že možná nikdy nebude úplně spokojené, možná to bude lepší, ale nějakou dobu potrvá, než se bude cítit plně v bezpečí, uklidní se a ulehne ke spánku.

Mnoho chlapů se stanou dospělými až tehdy, když převezmou tuhle vědomou odpovědnost za své vnitřní dítě a jeho potřeby.

Často to vnitřní dítě najdou dost poničené, ušmudlané, hladové po lásce, vyjukané z toho velkého světa, do kterého v pubertě spadlo a prostě jsme se měli stát ze dne na den dospělými jedinci. Často v nás přetrvává pocit, že dětství ještě neskončilo. Ani si to neuvědomujeme, ale v dospělosti pak reagujeme na život dětským způsobem. Strategie, které jsme se naučili v dětství, hlavně ty, skrze které jsme získávali nejvíce pozornosti a lásky, tak ty si vezmeme do dospělosti a stále v nich pokračujeme. Jako například strategie hodného kluka: potlačovat své pravdivé pocity a nabízet hodnou a přívětivou a vždy ochotnou tvář, tvář dokonalého krásného chlapce, přilhávat si realitu, bavit ostatní, kontrolovat své okolí, být perfektní, nikoho neobtěžovat atd., atd.

Otec, Matka, dětství – základna našeho života – nejde se jim vyhnout, pokud tady chceme žít zakořeněni jako lidé, je to náš mýtus, naše osobní psychologie, naše kořenová psychologie, naše základna pro dospělý duchovní život.

Takový muž či žena jsou připraveni vstoupit na práh Velké Matky a Velkého Otce, najít své pravdivé místo v jejich světě skrze pouť, hledání vize, vision quest, vystavení se čirému kosmu, čiré přírodě, čisté samotě, rituálně se odloučit od všeho a všech a odevzdat se 4 dnům a 4 nocím o samotě, bez jídla, v přírodě, na jednom místě, stát se synem Velké Matky a Velkého Otce. V tibetském buddhismu JabJum spočívající ve věčném párovém spojení, tento muž (či žena) odchází vyrovnán, spojen s kořeny člověčenství, do náruče a vedení Velké Matky a Velkého Otce. Otec Nebe, Matka Země, svoboda otce a tvořivá síla matky. Iniciační vlastnost prostoru a spojující, zpevňující vlastnost hmoty, věčná podstata prostoru a pomíjivá podstata proudu života.

Hledání vize a iniciace jsou veledůležité kroky mužů na cestě k jejich zralosti a dospělosti. Iniciační zkoušky přicházejí skrze život sám – manželství, rodičovství, profesní život, vztahy a rodinu, neutuchající změny – to vše jsou iniciační aspekty života. Je nanejvýš užitečné, když jsme na takové výzvy připraveni.

Říká se, že muži mají tři porody: jeden z matky, druhý od mužů do dospělosti a třetí, když se jim narodí první dítě – to je iniciace do otcovství.

Bohužel jsem potkal na své cestě v poslední době lidi, kteří mi svou duchovní nadutostí, duchovní zkamenělostí či intelektuální nabubřelostí znovu připomněli, jak důležité jsou základy. Dobrý dům, dobrý muž, dobrá žena, dobří lidé potřebují své zdravé, pravdivé základy, kořeny. A to vyžaduje rozhodnutí se jim pořádně podívat na zoubek. První tři semináře mužského výcviku + hledání vize a iniciace jsou:

• otec a mužská síla
• matka a ženská síla
• dětství a puberta
• hledání vize + iniciace

V lednu 2018 začíná výcvik úvodním seminářem Otec a mužská síla a ty se můžeš přihlásit tady. Po prvním semináři se rozhodneš, jestli budeš pokračovat dál, ale pokud tě to táhne a chceš znát a vědět celý obsah mužského výcviku, pak zde najdeš všechny odpovědi.

S pozdravem,

Zdenek Weber