RIVALITA

Film Rivalové skvěle zobrazuje vztah dvou mužů, kteří poznali křehkou a zároveň důležitou a velmi nebezpečnou povahu mužských vztahů – rivalitu. Rivalita je pro muže důležitá energie, se kterou ale málokdo dokáže smysluplně nakládat. Je to proto, že, pokud se z nějakého důvodu stanete někomu rivalem, ocitnete se v ringu, ať chcete, nebo ne. Můžete vyklidit pole, nebo se vydat na dlouhou cestu sebezdokonalování. Jde o to, v jaké oblasti se rivalitní energie projevuje.

Rivalita je jenom jedna, avšak oblastí, ve kterých se projevuje, je nespočet. Ve filmu Rivalové jde o dvě oblasti: o závodění ve formuli 1 a o ženy. Je zde dobře vidět zralé uchopení rivality Niki Laudou a její nezralé uchopení Jamesem Huntem se všemi následky, které to s sebou nese. Tento film je pro pochopení této velmi zásadní mužské energie velmi užitečný. Jsou v něm vidět různorodé projevy vzájemného učení se skrze rivalitu, vzájemného podrážení důstojnosti, zde spíše z pozice Jamese Hunta, často se tak ale děje z obou stran.

Rivalitní situace, kdy James Hunt pod vlivem své nenávistné projekce naveze zbytek závodníků do nebezpečného závodu v dešti, kde posléze Niki, který byl původně proti konání závodu, havaruje, málem zemře a skončí s těžkými popáleninami v nemocnici, je veřejně známá. James Hunt získal jeden jediný titul mistra světa a to byl konec jeho kariéry, Niki se i přes těžkou újmu na zdraví držel ještě mnoho let na špici F1 a dál prosperuje i jako podnikatel.

Myslím si, že i když se to v posledních letech mírně zlepšilo, mnoho mužů s nevědomě zraněnou silou stále působí v politice. Pro prosazení se v politice jsou potřeba přesně ty schopnosti, které jsou zraněné mužské síle vlastní: přetvářka, shazování soupeře, pomlouvání, zákulisní hry, neupřímnost, bojkot, slizkost, předstírané účelové přátelství. Původním záměrem mnoha politiků je získat zpět svou zdravou svébytnost, která je ale pohřbena pod nánosem dětských traumat a bezmoci vůči autoritám. Je tristní, že právě takoví muži se dostávají do autoritativních pozic. Je to známka naší celospolečenské neschopnosti rozlišovat zdravou, pevnou a pravdivou sílu od té falešné a zraněné, zakryté sakem, kravatou a líbivými kecy.

Jako kluk jsem hrál hokej, a aniž bych si uvědomoval proč, miloval jsem povahu tohoto sportu. Rivalita zde byla zasazena do velmi poctivého rámce – morálkou prodchnuté rituály, pravidla boje, spolupráce, rozhodčí, trenéři, chrániče – kde vše pracuje ve prospěch odreagování a prožívání rivality poctivým a přímým způsobem. Soupeřovo „nazdar“ na začátku i na konci, podání ruky a poděkování na konci jako nesmírně důležitý rituál uctění soupeře, ať prohrál, nebo vyhrál – vždyť jsme mohli hrát jen díky tomu, že soupeř naši výzvu přijal. Oproti tomu fauly byly obvykle projevem přílišné snahy vyhrát, něco dokázat. Posmívání se soupeři nebo jeho zesměšňování nebylo poctivými trenéry tolerováno, těmi primitivním a méně inteligentními bohužel ano. V běžném životě však chybí rozhodčí, pravidla hry jsou něco, co se někde vzdáleně předpokládá, ale není to zřejmé. Trenér (či mentor) není přítomen.

OBR

Jednou za čas chodím na box a někdy i na kickbox. Když vejdu do tělocvičny, hned vím, s kým nebudu na konci tréninku spárován, hned vím, kdo boxuje s nevědomou nenávistí ke svému otci anebo k mužům obecně, a kdo boxuje pevně, poctivě a čestně, vím, že s takovým boxerem mohu růst. Bohužel takových chlapíků, kteří si jdou vybít svou nenávist k mužům na trénink boxu nebo podobného sportu, je víc než příliš. A na sídlištích jich takových, hledajících svůj živý boxovací pytel, často potkáte taky dost.

Pokud muž se zdravou sílou zažije útok zakalenou silou, dost často se stává, že je touto silou doslova kontaminován, a pokud se neočistí, nevyléčí, může se stát, že v této kontaminaci bude pokračovat dál.

Když Larry King prvně uviděl Mika Tysona, řekl, že Mike boxuje s jasným cílem zranit soupeře, což není dobrá motivace velkého boxera. Mike sice vyhrál pás mistra světa těžké váhy, ale kde skončil? Tuhle nezdravě zpracovanou mužskou rivalitní energii poznáte na první pohled na každém muži.

OBR

Při své práci s lídry a manažery, kteří zodpovídají za firmy s několika tisíci zaměstnanci, se setkávám s mnoha příběhy předávané skryté zlosti a nezvládnuté rivalitní síly, s neupřímným chlácholením uvnitř korporací. Touha sesadit, sestřelit, odstranit lídra je velmi často přítomna bez ohledu na to, jestli tím lídrem je muž nebo žena. Slyšel jsem dost příběhů o tom, jak lídr se zdravou silou zvedl firmu lidsky i ekonomicky, ani ne tak svou inteligencí nebo úžasnými obchodními dovednostmi, ale především svou stálostí, hodnotovou naplněností, pravdivostí a pevností, a tím i ty tisíce lidí ne pod ním, ale vedle něho. Na druhé straně slýchám strašidelné příběhy lídrů zraněných, nahánějících strach a získávajících si respekt dehonestováním, vydíráním a manipulací, což mívá i takové následky, že v dlouhodobém horizontu firma přijde o kvalitní lidi a pak i o zisk.

Síla, která proudí skrze firmu, je síla lídrů, kteří ji vedou, a jejich v nejhorším případě obětí, v nejlepším případě spolupracovníků. Tomu odpovídá i celková atmosféra ve firmě a ve vztazích s klienty; můžete se tvářit jakkoli profesionálně, lidé vždy vycítí, co z vás vyzařuje, a pokud je to zakalená síla, těžko se budou vracet zpět nějak nadšeně.

Žádný člověk ve své zdravé síle, ať je to muž či žena, nemůže být dlouhodobě veden osobou, kterou žene nevědomá síla a zranění, i když má před jménem i za jménem celou řadu titulů a v životopisu jednu skvělou pozici za druhou. Proto prosím vás všechny, co máte co do činění s personalistikou: sledujte energii člověka, jeho nevědomé pohnutky, jeho oči; dejte na svou intuici, nejen na své profesionální znalosti či vidinu zprostředkovatelské provize, a ptejte se: je to zdravá síla u tohoto člověka, anebo je to síla zraněná? A to především, pokud se jedná o vedoucí pozici. Muž (ale i žena), který je ovládán touto zraněnou rivalitou, je nutkavě hnán k bezskrupulóznímu hledání způsobů, jak tajně, poloveřejně či veřejně sestřelovat, sundávat a bojkotovat lídra, osobu v alfa situaci. Pokud je takový člověk v alfa situaci sám, dělá vše pro to, aby případnému sestřelu předešel, hnán svou přecitlivělostí na znaky síly ve svém okolí. Za touto zkalenou silou stojí to, čemu v naší psychologii mužského kruhu říkáme vnitřní dítě, v tomto případě zraněné a ignorované, neslyšené a neviděné, s velmi bolestivým příběhem.

Lídr disponující zdravou silou je integrovaná bytost s přijatou zranitelností a nedokonalostí života a zodpovědností za své zakalené prameny. Takový lídr má zkušenosti s tím, čemu by se dalo říkat zdravé vnitřní ohraničení; ví, že není dokonalý, ví, že prošel mnoha zkouškami, ví, že má cestu před sebou a ví, že jeho rány ho učí, že, jsou dlouhodobým učebním procesem na cestě k něčemu víc v našem životě než jen k důchodu a smrti.

Původně situace zraněné, zakalené síly vzniká bojem s jedním z rodičů, je to démonická iluze, že dítě může být lepším partnerem, než je jeden z jeho rodičů, nebo být lepším rodičem sobě samému než oba jeho rodiče. Tato nezpracovaná rivalita je v hlubší podstatě nesmírně dramatickým a bolestivým zraněním, traumatem z chybějící bezpečné možnosti svou rivalitu (sílu) použít k růstu a prosazení se ne na úkor druhých, ale ve prospěch sebe i druhých. Je zde celý zástup mužů, kteří na svou sílu rezignovali a nasadili si masku hodných kluků – zažili tolik neférových ran od chlapců v mužských tělech se zraněnou silou, že se z těch ran zatím neoklepali a běhají po světě s podlézavou maskou hodného kluka a dokonce vedou ostatní.

To samé se děje, když jste kritizováni nebo někoho kritizujete. Pokud jste měli otce nebo matku, kteří vás kritizovali, a jejich síla byla zraněná, cítili jste se po této kritice nikoli povzbuzeni ke změně a růstu, ale ponížení a pokoření, což vedlo ke stále rostoucí rezignaci a beznaději. Když se setkáte s kritikou od muže či ženy, kteří jsou ve své zdravé síle, dostáváte dobrou zpětnou vazbu, která vás posune ke změně; takový člověk vám uštědří lekci potřebnou k růstu. Pokud jste však kritizováni někým, jehož síla je zraněná a je hnána právě tímto zraněním, cítíte se ponížení a pokoření bez ohledu na to, jak dobře kritiku myslel a je-li relevantní, nebo ne.

V cestě pravého muže dostáváme jakožto mentoři spoustu e-mailů, kromě mnoha pochvalných i dost kritických. Už ze samotného textu cítíte, jestli kritiku psal někdo, kdo je pravdivý a zdravý, kdo své rány integroval, anebo zraněný, zoufalý člověk, který hledá, jak by mohl na chvíli ulevit své zraněné duši bezpečným způsobem bez zodpovědnosti za svá slova. To samé se týká pochvaly: zdravá pochvala a poděkování je něco jiného než pochvala, která je hnána touhou zalíbit se a strachem z toho, že by dotyčný mohl u autority upadnout v nelibost, a proto se snaží takové situaci předejít. Pochvala a komplimenty tedy mohou být hnány stejným zraněním jako dehonestování a kritika. Pamatujte, že slova jsou nositeli energie.

Zamyslete se, zda vás občas nebo i častěji neovládá zraněné síla. Nebo většinu času trávíte ve zdravé síle se vstřebanými traumaty? Jak jste na tom s rivalitou? Máte kontakt se zdravými prameny a můžete díky tomu spolupracovat se zdravými a silnými muži? Anebo přitahujete zakalené a zraněné muže?

Toto téma je tak obsáhlé, že bych o něm mohl napsat knihu, možná na to jednou dojde.

Cesta pravého muže otevírá tuto cestu ke zdravé mužské síla a síle vůbec, proto vás zvu na cestu.

Zdenek Weber
mentor CPM