PROTILÁTKY NA POMLUVY
Znáte je? Používáte je?
Já se celý život velice kontroluji, abych se do ničeho takového nepouštěl. Abych nevyjadřoval své pocity a interpretace o jiných cítících bytostech. Jak říkal jeden moudrý lama, pomluvy jsou vždy z pocitu zoufalství. I kdyby na nich bylo něco pravdy, téměř vždy hovoří o příběhu který již neexistuje, který je pouhým snem a představou pomlouvajícího, který si z vás zrovna dneska udělal terč. Tedy chcete být terčem, nebo si chcete dělat z jiných lidí terče? Terče pro vaše vnitřní úvahy o vašich vzpomínkách či informacích o nějaké osobě. Asi víte, jak být někomu terčem, když si vás někdo vybere, aby o vás šířil zvěsti. Jak to bolí, i když je to jen iluze, chiméra. Nějaká část lidské mysli se tak ráda chytá těchto interpretací.
Pomlouvají se jednotlivci, rodiny, skupiny, města, státy, rasy, auta, ženy, muži, děti, profese, prostě pomlouvá se o sto šest. Jedna pomluva produkuje celou řeku pomluv a řeka pomluv vytváří tunu bolesti a tuna bolesti vytváří mraky odporu. A to všechno vytváří velmi otrávené vztahy.
pPmlouvá se tajně, za rohem, pro nás v Čechách tak typické, ale ještě více se pomlouvá v mysli samotné, uvnitř mysli pěkně v tichu pomlouváme, myslíme si své. Někdo si na pomluvy založí blog a získá si fanoušky, kteří také pěkně pomlouvají i jeho samotného, prostě všichni nakonec pomlouvají všechny.
Základem pomlouvání je bolest, závist, touha. Je to iluze reality pomlouvaného v mysli pomlouvajícího. Je to touha uvrhnout ostatní lidi v omyl, většinou je odvrátit od sympatií k pomlouvanému. Dost často je to tak, že pomlouvající se pokouší ze všech sil ukázat svou nadřazenost nad pomlouvaným. Můžeme se setkat často s morálním pomlouváním, lživým pomlouváním, pomlouváním ze závisti. Nejčastěji se setkáme s morálními pomluvami, kdy pomlouvající pasuje sám sebe jako zástupce kolektivního morálního myšlení a pomluvu používá jako formu souzení pomlouvaného. Velmi často je pomlouvání etnické, kdy pomlouváme jednotlivce na základě jeho etnického původu.
Pomlouvání je u některých z nás jednoduchým automatickým hodnocením druhých lidí podle jejich exteriéru, neznáme je, ale vidíme je a slyšíme o nich a tak o nich roznášíme klepy a tím jim škodíme, jen tak pro vlastní potěšení, pro vlastní uvolnění. Je to tak sladké pomlouvat za rohem, za zády, zpovzdálí, z bezpečí. Internet a především diskuze na internetu jsou plné pomluv, internet a diskuze se stali hlavní pomlouvací stanicí světa. Zde se pomlouvá o 108.
Zamyslete se, k čemu vám jsou pomluvy?
K čemu vám slouží poslouchat a číst pomluvy? K čemu vám slouží vytvářet pomluvy? K čemu vám slouží ten vnitřní pomlouvač uvnitř vás a ten vnější na ulici nebo v kavárně či na internetu? Je to způsob, jak prožít chvíli vítězství nad pomlouvaným? Je to fáze egocentristického uspokojení své osobní důležitosti? Viděli jste někdy nějakého moudrého člověka, nebo zralého člověka, aby pomlouval kohokoli? Asi ne.
Zamysleme se, zastavme se. K dobré atmosféře přispějeme stejně tak meditací i tak, když se zastavíte v momentě, kdy se vaše mysl vydá na cestu pomlouvání.
Co dělat když jste pomlouváni a dostane se to k vám?
- Vnímejte jaké pocity a myšlenky to ve vás vyvolává. Chcete se hájit, pomstít, schovat, zalézt, rozbít mu hubu? Prožijte svou bolest a nepouštějte se do protiakce.
- Nereagujte pod vlivem prvotních pocitů a emocí a reakcí. Ty jsou většinou z vašeho poraněného citového těla, sebestředného egocentrického já, které se stalo terčem.
- Představte si, že přestáváte být terčem, a i kdyby vás pomlouvali dál, pokud nejste terčem uvědomíte si, že pomlouvají jejich vlastní iluze o vás, se kterými se přestáváte identifikovat.
- Pokud jste přesto poraněni, odpusťte, udělejte vše, co můžete abyste odpustili. Jinak se vaše bolest naplní škodlivými emocemi a zamoříte svůj život.
Co dělat pokud máte nutkavou potřebu pomlouvat?
- Uvědomte si, že si chcete ulevit na adresu jiného člověka.
- Prociťte, čím vás pomlouvaný zranil, nebo kde jste poraněni, jaké vaše pocity jsou zraněny?
- Uvědomte si, že to, co si myslíte je vaše interpretace, nemá to s adresátem nic moc společného.
- Uvědomte si, že pomluvami škodíte velmi sami sobě, vytváříte velmi temné prostředí mezi vámi a pomlouvaným a vytváříte tím válečnou zónu pro budoucí setkání, ať v tomto, nebo v jiném životě, a to není zrovna smysluplné.
Za život bez pomluv, Zdenek Weber
