Pokud vědomě vstoupíme na duchovní cestu a kráčíme po ní, v takový okamžik nejsme nepopsaný list, ale naopak jsme již zformovaní svou rodinou, sociální a kulturní historií přítomnou a živoucí v našem vlastním nervovém systému a energetickém, fyzickém a mentálním obsahu.
Každý z nás si někdy položil otázky typu „Kdo jsem?“, „Jaký je můj smysl života?“, „Jaký je můj potenciál?“, „Kam jdu?“, „Odkud přicházím?“.
Obzvlášť dnes, kdy lidé trpí citovou, emoční a duchovní samotou a izolací, jsou otázky tohoto typu více a více přítomné, ať už nošené v tichu pod srdcem, anebo sdílené nahlas.
Je ve vás jeden návyk, jakýsi automat, který je naprogramován k tomu, aby odmítal některé projevy života. Tento automatický odmítač barev života má každý člověk vychovaný v moderní společnosti. Jeho původním záměrem bylo eliminovat sociálně a osobnostně nebezpečné projevy naší lidské energie. Jeho programy jsou často spojením kulturně-náboženského podmínění a rodinných hodnot a preferencí, ve kterých jsme vyrůstali. Jen málokdo vyrůstal v rodině, kde byla podporována integrace života a všech jeho projevů. Většina z nás vyrostla v rodinách, kde bylo podporováno rozlišování různých barev života, ovšem s následnou a nemilosrdnou eliminací nepohodlných situací a projevů.
Vlivem tohoto automatického odmítače se nemůžeme ve svém životě rozvíjet, protože nám není dovoleno setkat se s životem napřímo, život je rovnou odmítnut a odsouzen.
Jaké jsou nejčastější krásné projevy života, které jsou tímto automatickým odmítačem opakovaně eliminovány?
- Bolest a proces léčení, který zahrnuje truchlení, sdílení, pláč, hořkost i rozhořčenost.
- Zpěv.
- Svobodné unikátní myšlení, tvoření a jedinečnost každého člověka, jeho projevu energie a inteligence.
- Jiné než známé formy porozumění a chápání života a jeho fenoménů a projevů.
- Zranitelnost, smrtelnost a proces úmrtí.
- Agresivita, síla, sebeprosazení.
- Neznámo a změna vedoucí k předem neznámému výsledku.
- Sexuální radost.
- Jiné než známé formy vztahů mezi muži a ženami.
- Snaha o duchovní osvobození.
- Vyšší forma lásky a milování.
- Ještě neexistující projekty, názory a postoje.
- Divoká ženská a přírodní proměnlivost a krása.
- Svoboda tělesného sebevyjádření.
- Vyšší forma a evoluce lidství.
- Tzv. konkurence.
- Pocity nedostatku a strachu a období ztráty a nicoty.
- Konflikt mezi naší vnitřní realitou a vnějším obrazem o sobě.
Dopište si, co kdo chcete… co váš automatický odmítač eliminuje, aniž byste to mohli poznat, setkat se s tím a přijmout to?
Automatický odmítač je poslušný policista a hlídač projevů energie, které byly v našem životě rodinou a společností přijímány a těch projevů energie, které byly možná i po tisíciletí odmítány, potlačovány, ničeny a jejich projevy trestány apod.
Co se s takovou energií, která je potlačená a zakázaná, stane?
Ano, možná, že projev energie mohl být pro osobu nebo komunitu nebezpečný. Jejím zakázáním ale nic neřešíme, protože za každým projevem je energie, která chce být projevena. Energie, která byla ve svém projevu odmítnuta, se posléze projevuje jako stín, dostává se mimo naše vědomí a uvědomění a stává se černou můrou našeho života. A jelikož jsme naučeni používat automatického odmítače a eliminátora opravdu poctivě a dělají to tak všichni, učíme se, jak škodit sami sobě, bránit si v rozvoji, růstu a tvůrčím procesu.
Snažíme se popírat svou vnitřní realitu a udržet si svůj vnější obrázek, který je kombinací přijatelnosti, získávání pozornosti a oblíbenosti. Je zde permanentní konflikt mezi tím, kdo skutečně jsme a co prožíváme, jací bychom chtěli být, jak chceme růst a žít, a tím, jak chceme působit na ostatní a jaký obrázek o sobě chceme vytvářet. Vystavujeme svou tvář a svou osobnost, kultivujeme ji a čekáme, že se náš život díky tomuto chování naplní… Ale on se vyprázdní, tedy možná se naplní naše bankovní konto, a to je příjemné, ale naše nitro – pokud to vnitřní nespojíme s tím vnějším – zůstane zoufale prázdné. Naše nitro vyhoří, ztratíme s ním kontakt. Odmítač a eliminátor je velkým hlídačem a kontrolorem vnitřního prožívání a myšlení a udržení vnější masky a působení na okolí. Eliminátor je příčinnou neustálého konfliktu mezi tím, co prožíváme a skutečně si myslíme, a tím, co prezentujeme svou maskou.
Položte si otázku, kolik procent vašeho sebevyjádření je skutečně autentické, upřímné?
Tak na kolik procent žijete svůj život?
Byly doby, a ty doby trvaly velmi dlouho, kdy bychom bez tohoto kontrolujícího hlídače a eliminátora ani chvíli nepřežili, a to jak v sociálním a kulturním, tak i rodinném kruhu. Sebezapírání je českou tradicí, stejně jako brblání v hospodě. Vnější maska, která říká: „Je mi to jedno, nestarám se o druhé, starám se sám o sebe,“ je v naší společnosti přítomná už velmi dlouho.
Prozatím jsme nenašli solidní způsoby, jak podpořit cítící bytosti v tom, aby rostly do svého nejvyššího potenciálu a do svého čím dál tím duchovnějšího Já, do vyšší, zralejší a šťastnější formy sebe sama. Vše, co si dokážete představit, má svou vyšší a zralejší formu, jen je třeba si přát ji v sobě rozvíjet. I ten odmítač a eliminátor má svou zralejší a užitečnější formu. Je třeba mu říct: „Hele, kámo, válka skončila, můžeš tančit, zpívat, plakat, sdílet, mlčet. Můžeš svobodně vyjádřit svou vlastní energii.“
Jaké projevy energie vás při výchově naučili eliminovat? Potlačovat? Schovávat? Utajovat? Maskovat?
V Africe existuje kmen, kde je nejvyšším trestem to, že provinilec je vyhoštěn z vesnice a už se nesmí vrátit. A protože tento kmen nezná možnost, že jedinec je schopen přežít sám, projevuje se zde zajímavý fenomén. Jakmile takto potrestaný jedinec překročí práh vesnice, okamžitě zkolabuje a zemře. Jeho nervový systém považuje oddělení od kmene za smrt a spouští všechny mechanismy umírání a rozkladu.
Co nám to říká o našem moderním životě?
Co to má společného s eliminátorem? Eliminátor zajišťuje, abychom nikdy nebyli úplně společensky zavrženi a vyhoštěni, ale také to, že nemůžeme rozvíjet svůj potenciál a růst, ledaže je naše energie uvolňována postupně krůček po krůčku. Tak dochází k rozvoji vlastní síly, vitality a lásky.
Eliminátora potřebujeme. Zajišťuje totiž naše přežití ve společnosti, to je jeho přínos, ale zároveň i omezení. Musíme si ho být vědomi, být s ním ve spojení. Nesmí nás však ovládat a tlumit. Je to dobrý rádce, ale zlý pán.
Zdenek
