KLUCI S NÁZOREM V MUŽSKÝCH TĚLECH

Kluci, co ztratili autentickou cestu a našli názor, ztratili odvahu cítit a našli pohodlnost přebírání suchého a nudného intelektuálního učení. V bezpečném skleníku filozofují, rozhodují a vedou nás do duševní a přírodní záhuby.

Kluci, co mají na všechno rychlý názor. Ve vztazích a životě jsou jako chameleoni a bojí se cítit a opakují převzaté pravdy tak dlouho, až se jimi sami stanou.

Bojovník koná, hlupák reaguje.

Ztratili jsme příběhy reálných hrdinů, reálných králů, kteří by živoucím příkladem ukazovali na skutečný smysl života, kteří by nás inspirovali. Ale oni jsou, jen nejsou zatím vidět v televizi, v novinách, ve školních učebnicích.

Potřebujeme znovu obnovit naši schopnost sebeučení, znovu skutečně poznat smysl věty „škola je život“, učit se moudrosti ze svých vlastních zkušeností.
Zeptejte se jich, jakou moudrost, poznání a zralost získali skrze své životní zkušenosti?

Zeptejte se jich, co cítí? Zapomněli jsme, že cítit znamená být v souladu, necítit znamená zemřít.

Nacházíme se v době, kde hlavní motivací mužů pro jejich činy je strach. Samozřejmě že to nevědí, protože žijí ve strachu tak dlouho, že vědomě rozpoznají pouze extrémní strach. Nepoznají, že jejich mysl je neustále zásobovaná jemným strachem, který již nevyhodnocují jako strach, ale jako normální stav. Nikdo vám to ještě neřekl?

Že zdravým stavem člověka je důvěra, hojnost, svoboda a láska a že je to naší přirozeností, kterou jsme ztratili z dohledu.

Proudy pochybností tečou k mužům ze všech stran, a to od útlého mládí. Nejsi dost silný, chytrý, nemáš velký péro a nezmlátíš jiného člověka, a vůbec, tolik pochybujících hlasů slýchají muži v průběhu svého růstu. Jak mají být silní, statní, hodnotní a žít smysluplný život, když jsou plní pochybností? Jak?

Jak se ženy a děti mohou uvolnit vedle chlapíka, který je plný pochybností o sobě a o světě a ještě to celé skrývá?

Jak se lidi mohou nechat vést chlapíkem, který nezná sám sebe, je naprogramovaný, odpojený od svých pocitů? Pocity jsou hlasem svědomí, pocity jsou hlasem vyššího smyslu, pocity jsou hlasem naší zodpovědnosti vůči ostatním a naším spojením s komunitou. Tihle chlapíci se tváří, jako by žádné svědomí neměli, jako by byli odpojeni od přírody, od lidí, od ostatních. A tak také jednají. Protože kdyby cítili, slyšeli by a vnímali odpovědi lidí, srdcí, přírody. A potom by nemohli konat tak, že to prospívá jim a ostatním to škodí.

Tento nevědomý strach je mnohem nebezpečnější než strach, kterého jsme si vědomi. Proč? Protože se propojil s raciem, vědomostmi a schopností mít názor a vytvořil dnešní nejčastější mužskou osobnost. Dnes má každý na všechno nějaký názor, většina těchto názorů je povrchní hodnocení vycházející právě ze strachu a často i hněvu, který se častěji projevuje skrze svou sestru a tou je ironie. Vidím muže, a to i ve své blízkosti, kteří to vzdávají tak rychle, že jsme ještě ani nezačali cestu a oni, zvyklí na komfort, pohodičku, klídeček, zisky, na řeku, která neteče, zvyklí na malý bezpečný kopeček, přestávají dýchat a jít dál.

Tihle kluci chodí už dlouho po tomto světě a pouze reagují a reagují a reagují. To, proč jsou na světě, neví, jaké je jejich duchovní poslání, neví, čemu velkému a smysluplnému chtějí zasvětit svůj život, neví, osobní spiritualitu nikdy nehledali, většinu času filozofují nebo konzumují. Jejich postoj je – stavím se proti tomu, co se mi nelíbí.

Takže dnes máme mnoho ironických pyšných mužů, kteří uvažují příliš rychle, rostou rychleji, než zrajou, nehledají životní zkušenosti, ale pouze zkušenosti pracovní, které podléhají neustálé změně vnějšího supermarketu. Jejich strach a racionální uvažování způsobilo jejich odříznutí od života a pocitů, tělesného prožívání, duševních hodnot a přirozené spirituality, a co víc, od jejich skutečné síly.

Tito hoši, kteří se často považují za chlapy chlapů, a to proto, že mají názor a rychle mluví, dobře vypadají, vše mají tzv. pod kontrolou a jejich život vypadá tak nějak velice dobře, se míjejí úplně se sebou samými. Jemná a stálá řeka strachu, která ovládla jejich mysl, mozek a tělo, je drží v šachu permanentní sebeobrany, která se stala jejich osobností. Na co nemají názor, na to si ho rychle vytvoří, a navíc ho považují za jedinou možnou pravdu.

Tito hoši rychle myslí a rychle mluví, ale skutečně ani jeden z nich nežije. Jen o všem přemýšlí až do důchodu, neví, že žijí pod vlivem strachu a jejich podvědomá touha číslo 1 je dokazovat, dokazovat, dokazovat svou často nevědomě narcistickou motivaci. Tito muži, i když se tváří velmi mužsky a považují se za muže, jsou ve skutečnosti emancipovaní a ovládaní svou matkou a její výchovou uvnitř jejich duše. Zatím se duševně neoddělili od své matky. Jejich ženy a kolegyně tiše trpí. Jde o to, že mužů osvobozených od nevědomého strachu je velmi málo, proto to vypadá, jako by to všechno bylo OK. Všichni ale tuší, že svět racionálního rozumbrady, který stále ještě na peci baští buchty, je u konce.

Tihle kluci s rychlými názory, co ztratili cestu a našli názor, nás vedou, nebo spíše vytvářejí pravidla a pravidla pravidel a zákony zákonů a poté kontrolují, kontrolují a trestají. Všimněte si, co je silou těchto hochů, zákony – pravidla – kontrola – hodnocení – trest – trest. Tito hoši mají svou vlastní logiku, kterou uplatňují na všechny bez rozdílu. Pokud někdo nenaplňuje jejich názor, aktivují se v nich silné pochybnosti, a ještě větší pochybnosti neboli strach poté odmítají a ignorují a kontrolují ohrožující element, který může mít všemožnou podobu.

Dost často se vymezují ze zálohy, do přímé upřímné konfrontace nejdou. Jsou mistři v potlačování emocí, skrývají hněv, touhu, pýchu, žárlivost. Jsou tak posedlí názory a zákony, že si neuvědomují holý fakt, že společnost a dobrý život rostou jedině skrze každého z nás, že každý z nás jsme duchovním chrámem stojícím na zemi s hlavou do nebe. Jejich nitro je prázdné, bez obsahu, bez dechu, jejich hlava možná produkuje celou řadu nápadů, názorů a postojů, ale jejich srdce je jenom fyziologický orgán, spirituální srdce je u těchto mužů velké jako hrášek.

Jelikož se bojí cítit, mají hrůzu z cítění, prožívání a živosti, ale nejsou si tohoto vědomi, tak jejich život je kluzká rovná klouzačka bez zákrut. Tihle kluci nesnáší svého otce a zřejmě jejich otec nesnášel svého otce také a jeho otec taktéž, takže už nemají potuchy, co je to mužská důstojnost, co je to mužské prožívání, co je posláním muže, co je to láska mužského srdce, nemají potuchy o životní cestě mužského člověka, protože neznají příběhy svých mužských předků. Kdy se to stalo, že si muži přestali předávat umění žít, duchovní učení, kdy se stalo, že se z nás mužů staly stroje?

Tihle kluci velice záhy zjistili, že jejich divoké srdce není na tomto světě vítáno, že jejich živelná povaha a jejich barva duhy není očekávána, zjistili, že se musí přizpůsobit a popřít svou tělesnost a mužské citové tělo. Toto mužské citové tělo je velká neznámá, je naprosto odlišné od citového těla žen, a proto muži ženám nemohou rozumět. Jsou to maso, kosti, nervy, mozek, energie, skrze které muži prožívají život, skrze které muži cítí a jednají. Toto citové tělo má své mužské procesy a způsoby prožívání a vyjadřování, které jsou milionem let evoluce samčí a samičí podstaty těla.

Jejich mužská stránka je plná názorů a podmínek přijímání, mají celou škálu převzatých pravd. Velice málo z toho, čím disponují, je to, na co přišli sami za sebe, velmi málo z toho, čím disponují, je prožitá zkušenost. Emancipace, která působila na muže, nepřítomní otcové, dědové a pradědové, kteří žili v práci, mimo domov, mimo zahradu, mimo zem, mimo komunitu, místo válek a pole jim byla nabídnuta fabrika. Tito chlapci v mužských tělech ztratili kontakt se svým divým mužem a jeho moudrostí. My jsme divého muže odsoudili jako primitiva, ale pokud bychom mu naslouchali, zjistili bychom, že disponuje tím nejdůležitějším, co hledáme. On je totiž šťastnej ze své podstaty, není domestikovanej. On je z masa a kostí, on je z chutí a vůní, on je z lidského materiálu, on má fyzickou sílu, on má bodré dobré srdce.

Tak co budeme dělat? Když jsme se jeden druhému tak odcizili? Když jsme ztratili vizi? Když jsme ztratili proud síly, lásky a moudrosti, příběhy reálných hrdinů a reálných králů, když nám zbývá pouze Hollywood? Když jsme ztratili své smysly a zavřeli jsme se do měst a bytů, kde žijeme své odcizené životy?

Řekněte, bratři?

Začněme u sebe, nikde jinde než u sebe, ze sebe, zrealizujme svou podstatu, jak řekl Ježíš, najděme království boží uvnitř našeho srdce, nikde jinde není.
Bratři, potřebujeme vás všechny, vaši sílu, abychom společně našli království boží uvnitř srdce každého z vás.